Expedice v okolí jezera Wolayersee

Náš okruh začíná v Lesachtalu u kaple Hubertuskapelle, která byla postavena na památku padlých a zraněných vojáků v první světové válce. Od spodní pastviny Wolayer Alm se cesta v prudkých serpentinách vine nahoru do kopce. Už odtud máme dechberoucí výhled na zelené údolí a strmé stěny jižních Vápencových Alp. Nad námi padá do údolí vodopád „Hildenwasserfall“. Po další půlhodině dojdeme na plošinu u horní pastviny Wolayer Alm. Tady nahoře už se pasou krávy, které ale nádherná krajina očividně nechává v klidu.

Skalní stěnou společně s čertem

Ale ne vždy tu panovala poklidná atmosféra. Jan mi ukazuje „Donglloch“, což je díra ve skalní stěně pohoří Biegengebirge. Podle legendy si tu kdysi o jednom důležitém církevním svátku chtěl jeden sedlák nabrousit kosu. Zničehonic ho popadl čert a chtěl s ním přeletět hřeben pohoří Biegengebirge. Sedlák se ale z leknutí pevně držel kovadliny a byl tak těžký, že ho čert neunesl přes horský hřeben, ale proletěl se sedlákem a jeho kovadlinou skalní stěnou.

Dnes ale zůstaneme na pevné zemi a pokračujeme v našem putování. Ve vzduchu se často ozývá hlasitý pískot a my objevujeme sviště, kteří se obklopeni překrásnou přírodou líně povalují na slunci, nebo stojí v pozoru a sledují okolní dění.

Entdeckungsreise Wolayersee Lesachtal_Blume Studentenherz

Rychle se ukáže, že příroda není krásná pouze na povrchu, ale je patrná především v detailech. Pod lupou pozorujeme složité květenství tolije bahenní, u ucha nám šustí semínka kokrhele a na hřbetu ruky nám s hlasitým lupnutím praskají duté květní úbory silenky nadmuté.

Horský klenot Wolayersee

Stále v nás ještě doznívá nadšení z nových dojmů. Přejdeme další kopec a najednou stojíme před tyrkysově modrým jezerem (1967 m), které se třpytí na slunci na úpatí příkrého vrcholu Seewarte (2595 m).

Entdeckungsreise Wolayersee Lesachtal_Seewarte

Jan mi vypráví, že ve skutečnosti je takové jezero ve vápencové hornině něco nezvyklého. Jelikož do jezera nepřitéká žádný pramen, ale napájí ho pouze povrchová voda, v tomto případě déšť a tající sníh, mělo by se za normální situace vsáknout do podloží. Jezero ale není jediný výjimečný fenomén, a pokud vás tyto zvláštnosti zajímají, nebude se vám odtud vůbec chtít. Společně s dalšími pilnými turisty si s osvěžujícím nápojem užíváme výhled na jezero na terase horské chaty Wolayerseehütte. Jezero Wolayersee totiž zakončuje šesti- až sedmihodinovou etapu Karnské hřebenovky a pohled na něj nás odmění za dnešní námahu.

Historie země na 19 kilometrech čtverečních

Po občerstvení pokračujeme dál po geotrailu, který se vine nad jezerem přes Valentintörl. Odtud bychom mohli vystoupat na nedaleký vrchol Rauchkofel (2460 m) nebo na druhé straně sejít za 2 až 3 hodiny k  Valentinalm. Další cesta vede přes via ferratu na nejvyšší vrchol karnského hřebene Hohe Warte (2780 m). My se ale okolo Wolayersee vydáme po stopách pradávné historie.

Téměř v každé skále a kameni najdeme nespočet zkamenělých stop svědčících o geologickém vývoji naší planety. Před 460 až 320 miliony let se v této oblasti nacházelo moře s útesy a lagunami. Dnešní zkamenělé chobotnice a lilijce v minulosti vytvořily základ pro vznik hor v tomto regionu.

Po naší krátké průzkumné výpravě se posilníme v Rifugio Lamberenghi na protější straně jezera - nacházíme se už na italské půdě.

Jedno je jisté - vrátím se sem

Než se znovu vydáme na sestup, zchladíme si nohy ve studené vodě jezera. Na zpáteční cestě už přemýšlím o svém dalším výletu. Chci jít po Karnské hřebenovce až k Wolayersee bez mobilního signálu v nádherné přírodě a s dobrým jídlem. Spontánně se rozhodnu, jestli to příště bude italská, nebo korutanská kuchyně.


16.08.2017 | Fotografie a texty

Sabrina Schütt


Příběhy